Kapitán Stein a notář Barbarič, už o tom není pochyb, zásadně změnili vývoj kariéry slovenského spisovatele Juraje Červenáka, neboť (jak ostatně i on sám v některých rozhovorech přiznává), sotvaže vstoupili na scénu, šel prodej jeho knih výrazně nahoru. A je to celkem pochopitelné. Oproti fantasy literatuře coby původnímu autorovu zaměření je historická detektivka, kterou oba zmínění hrdinové reprezentují, jistě přístupnější daleko širší čtenářské obci, a když k tomu přičteme nesporný Červenákův tvůrčí a vypravěčský talent, je zřejmé, že o výsledku bylo zcela samozřejmě rozhodnuto již dávno dopředu.   

A tak očekávání, spojená s příchodem již sedmého přírůstku série z rudolfínské doby ve střední Evropě, nemohla snad být ještě větší. Speciálně pak v našem, „českém“ případě. Našinec, zvyklý premiér autorových knih nejprve v České republice nebo nejhůře ve stejném čase, jako v Červenákově rodné zemi, musel tentokráte jen závistivě přihlížet, jak je „Anjel v podsvetí“ k dispozici už na podzim covidového roku, zatímco domácí knihotéky rozšířila jeho česká mutace až v letos v lednu, když ještě nějaký čas předtím nakladatelství Argo vyhrožovalo vydáním dokonce až na konci března 2021.

Nu což, alespoň zbyl čas si celou sérii v rychlosti oprášit a možná se ještě více naladit na onen slavnostní okamžik, kdy před čtenářem přistane novotou vonící kniha s kompletně čerstvým příběhem, rozprostírajícím se na největším stránkovém prostoru, který byl až dosud oběma, totiž pardon, všem třem hlavním hrdinům vyměřen.             

Městem, jež tentokrát tvoří kulisy vyprávění, je západočeská metropole Plzeň, kam se kvůli moru, řádícímu v Praze, přesune císař i celý jeho dvůr. Plzeň a její podzemí, znervózňující vnímavého čtenáře samo o sobě, natož, když v něm má docházet ke zločinům. Sem přichází kapitán Stein na výzvu svého bratra o pomoc s vyšetřováním a tady zažije dobrodružství, v němž Červenák znovu exceluje. Žádná pisatelská šablona pro něj zjevně neplatí, čtenář není schopen ani trochu odhadnout, kam se vyprávění posune, a co je ještě lákavější, dojde-li sám k jistému závěru dříve než oba hlavní vyšetřovatelé, může se mu (k jeho samozřejmému údivu) klidně stát, že následující děj jen potvrdí jeho myšlenkový pochod, místo aby jej shodil nějakou velesložitou konstrukcí.

Historické reálie, jakož i další ověřitelná fakta jsou znovu fascinující kulisou celého příběhu, stejně jako koření humoru, které je přítomno v naprosto přesném poměru pro citlivou akurátnost. Například scéna, v níž se Barbarič chlubí svými zjištěními z výzvědů, které podniknul inkognito, a narazí na odlišnost významu jistého slova v češtině a ve slovenštině, je proto nejen naprosto neodolatelná, ale také skutečně velmi zkušeně dokreslí všechny podstatné okolnosti příslušné části vyprávění. Totéž se ale dá říct třeba i o lechtivých náznacích erotiky, zcela přirozeně v poměrech doby rudolfinské (a tím pádem i v knize) rovněž přítomných.        

Myslím, že je nemožno nemít rád Červenáka poté, co jste přišli na chuť alespoň jedné z jeho dnes už velmi početného pelotonu knih, ať už šlo o vzpomínanou čistou fantasy, romány inspirované slovanskými mýty či příběhy s historickým prvkem. Ke své knize vás jednoduše připoutá a tím je, myslím, řečeno vše podstatné. „Anděl v podsvětí“ z toho nečiní pražádnou výjimku.